22.12.2016 – Zaječov

Jojo, byl to doják včera. Ale opravdu. Šest rodin, šest dětí, šest nových kol a se mnou na předávání celá moje rodina – manžel, dětičky, můj táta, jeho družka, její dcera atd., prostě takové krásné rodinné předávání. Tak trochu Hujerovic. Ale bylo fajn se podělit o to, co už tři roky děláme.

Mimo jiné plakal i největší ze všech děcek, 13ti letý kluk jak hora, který si kolo vždy ukrutně moc přál. A slzu v oku měl i můj taťulda asi nade mnou. 😉

Někdy je to ale fakt těžké. Několik oslovených škol nás při vytipovávání rodin odmítlo… „Nestíháme, nechceme, už jsme jim pomohli dost, už mají Obědy dětem atd…“ Ale pak přišla úplně obrácená reakce od sociálních pracovnic! Ty zde pomáhají rodinám snad se vším – hradit kroužky dětí, zajistit dětem obědy, zvládnout dluhy, vyznat se v dávkách a dokonce i sehnat alespoň nějaké dárečky na vánoce pro děti. Na sociálních úřadech pracují často parádní herdekbaby, ale před těmito, na Hořovicku, musím jen a jen smeknout!

Osudy jimi vytipovaných rodin jsou vskutku těžké a nikoho to nenechalo klidným. Rodina s pěti dětmi, manžel těžce nemocný, téměř bez nároku na dávky, dvě z pěti dětí po operaci srdce… Další matka samoživitelka, exmanžel nefunguje, neplatí, matka dosti nemocná, takže sehnat práci téměř nemožné a do toho všeho nedávno vyhořeli. A mohla bych pokračovat…

Toto nejsou rodiny, které natahují ruce. Naopak si kolikrát neumí či se bojí o pomoc říct a jsou hrdí. Tyto rodiny si nenašly ony nás, ale my je.

Včera to bylo 44 předané kolo! Krásné Vánoce!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *